Jarní luční hemžení

Tentokrát bylo naším úkolem namalovat louku, na které jsou zvířátka. Učili jsme se hlavně malovat obličeje, takže obrázek by měl být plný různých výrazů a šklebů. Obrázek jsme vypracovávali pomocí vrstev v programu Art rage. Tato práce mě velice bavila a myslím si, že i povedla!

,,Konečně je jaro!" vykřikl žabák Hugo, když vyskočil na kámen uprostřed rybníku. Všiml si, že vedle něj vyrostly dvě květiny, které byly od sebe odkloněné. Vysvětlily mu, že se spolu pohádaly. Potom se podíval nad sebe, jelikož slyšel nějaké: Bzzzzzz.....Byla to vosa Soňa, která se po dlouhé zimě sotva vzpamatovala a letěla si prozkoumat přírodu. Hugovi v tu ránu začalo škrundat v jeho nazelenalém bříšku. Pomyslil si: ,,Že bych si něco dal? Pravda, mám docela hlad, něco bych klíďo píďo snědl! Tak se tu porozhlédneme..." U kytek, které se pohádaly najednou uviděl žížalu Chlupáče, na kterého dostal takovou velkou chuť. Potřeboval Chlupáče nalákat k sobě a proto na něj křikl: ,,Hej, ty tam, pojď sem, musím ti říct jedno moje tajemství..." Chlupáč se tedy vydal na cestu. Nešlo mu to zrovna rychle, tak ho Hugo povzbuzoval. Nemohl se totiž dočkat, až ho ochutná. Žabák najednou uslyšel: ,,Na kterou stranu tedy teď mám plést. Napravo, nalevo nebo rovně?" Žabák uviděl, že to je pavouk Toník, ketrý je zajímavý tím, že je fialový. Jednou se něčeho tolik polekal, až změnil barvu a už nechtěl zpátky zčernat. I na něj dostal Hugo chuť. Hugo tedy dostal dilema. Nevěděl jestli si má vzít Toníka nebo Chlupáče. Usilovně přemýšlel. Rozhodl se pro Toníka, protože by ho prý zbavil té jeho barvy a už by se mu nikdo nemusel posmívat. Už pootvíral pusu, aby mohl lépe natáhnout jazyk, když v tu ránu ho něco čaplo. Hugo se vznášel. Bylo to káně jménem Frydolín, žabákovo starý dobrý přítel. Jenže Frydolín ho nepoznal. Žabák Hugo tedy skončil v hnízdě s Frydolínovo dětmi. Nemusel se starat o potravu, protože mu jí přinášel Frydolín anebo jeho manželka Maruška.