Domy z naší ullice

Další náplní hodiny PGr bylo namalovat obrázek několika domů v jedné řadě. Naše díla byla vytvořená v programu Art rage. Museli jsme mít bujnou představu, jak by mohl každý ten dům vypadat. Domy mají přece odlišné střechy, odlišná okna, odlišné komíny... Tato práce mě bavila, ale mám pocit, že moje domy mají skoliózu!

Jednoho dne, vlastně večera, když jsme nemohla spát, tak jsem vykoukla z okna. Byl krásně teplý letní vzduch a nebyl ani žádný větřík. Najednou jsem před sebou uviděla takovou černou chlupatou žížalu (byl to ocas). Lekla jsem se a tak jsem si radši zalezla zpět do postele, i když jsem nemohla spát. Chvíli jsem si četla a pak si počítala ovečky, ale pořád mi nešlo usnout. Ozval se nějaký silný hlas, či zvuk. A to už mi nedalo a vykoukla jsem opět z okna. Nic jsem ale neviděla, ale ten zvuk šel ze střechy. Potají jsem si vzala boty, zamkla jsem a vydala jsem se po žebříku na střechu. Nade mnou byl takový poklop, tak jsem ho nadzvedla a lezla dál. Když jsem vylezla na střechu, uviděla jsem nějaké zářící zelené, žluté a modré kuličky, které se pohybovaly. Udělala jsem dva kroky blíž, ale protože jsem si všímala a rozeznávala ty tvory přede mnou, vůbec jsem si  nevšimla, že se mi něco hebkého otíralo o nohu. Bylo to taky vibrující (později se zjistilo, že to bylo vrnění). Opatrně jsem si sedla na střechu a ti tvorové se ke mě začaly blížit. Byli to kocouři, kočky a koťata. Ulevilo se mi, protože jsem se docela dost bála. Bylo jich tam spoustu. Až moc. Velice si mě oblíbili. Byli takoví krásní, hebcí, ale kukadla měli strašidelná, každý je měl jinak zbarvená a vyvalená. O tomhle dobrodružství jsem nikomu neřekla, měla jsem ho jen pro sebe. Když jsem usla, začali mi kocouři škrábat na okno, nemohli se mě dočkat. Když jsem nemohla spát, šla jsem za nimi na střechu (střechy) rovnou. Střechy byly špičaté, kulaté, hranaté, prostě všelijaké. Musela jsem dávat pozor, abych neuklouzla! Potají jsem jim nosívala mlíčko, nebo nějaké salámy, šlo vidět, že mají hlad. Později jsem zjistila, že i ve dne se tam nějaké kočky usídlily a tak jsem si je vyfotila. Doma, když jsem si tu fotku prohlížela, upoutaly mě ty střechy. Kolik jsem toho musela překonávat a tak. Chodila jsem tedy za těmi kočkami, kocoury a koťaty sama a vždycky jsem jim něco přinesla. Oni mě zase s radostí přivítali.